SM.79 Sparviero
Rumuni byli zdaleka nejvýznamnějším spojencem na východní frontě včetně letectva, ARR měla 7 stíhacích eskader, 8 bombardovacích a jednu bitevní.
Přímo naše SM.79 u Stalingradu nesloužila, pouze SM.81 u ARMIR, nebo JIS 79B u ARR, to byla sice licenční výroba italských Sparvier, ale v rámci možností rumunského průmyslu z toho vylezl celkem odlišný letoun velrybího tvaru se dvěma motory, tou dobou už s německými JUMO 211.
Rumunské bombardéry z 1 Grupul Bombardement byly do oblasti Stalingradu převeleny 4. října 1942. Přímo v Escadrillas 71 sloužily stroje JIS 79 B.
Bylo to tedy cca měsíc před obklíčením 6.armády u Stalingradu a stroje se zapojily i do leteckého mostu.
Lw zde byla v tomto čase přetížena, musela rezignovat na doktrínu šverpunktů neboť čelila narůstající aktivitě VVS. To byl důvod pro příchod i méně kvalitních leteckých skupin s polskými či italskými bombardéry.
O nasazení těchto strojů zde se mnoho neví, jisté je, že celou Grupul už od začátku sužoval velký nedostatek náhradních dílů a materiálu vůbec. Do boje se proto JIS 79 moc nedostaly. Letecké krytí jim zajišťovaly rumunské Bf 109E.
Letecká bitva nad Stalingradem i přes velké žně Jagdflieger skončila pro LW katastrofou, fiasko s leteckým mostem a hrozné ztráty zásobovacích letounů to vše jen podtrhlo. Příčinou byla především dobře zvolená taktika stíhací obrany VVS, kterou LW podcenila.V listopadu vstoupila Luftflotte 4 do bitvy jako nejmocnější letecká armáda na světě, na konci ledna byla v troskách, za 3 měsíce ztratila 900 letounů z toho cca polovinu tvořily dopravní letouny, přišla i o stovky osob pozemního personálu. Letectvo spojenců bylo smeteno. Italové se nadobro rozloučili s východní frontou a rumunům zbyly doslova 3 Bf 109 a 1 He 111.
Na italské bombry podobně jako stíhačky dolehl pocit vlastního uspokojení, v konfliktech z konce 30tých let měly převahu a Sparviera byla dokonce navyklá stíhačům uletět. Tento letoun se dokázal ve Španělsku měřit i s He 111. Rozdíl byl ovšem v tom, že nový He 111 skýtal základnu pro budoucí rozvoj, ale SM.79 už byl na hranici svých možností. S vypuknutím 2 sv. už to byl dinosaurus, který ale obecně mimo hlavní bojovou linii mohl stále vykonat spoustu dobré práce.
Standard zpracování kokpitu a všech dalších úseků je na vysoké úrovni, vše do detailu promakané, od bombometčíka můžete sledovat uložené bomby i to jak plynule opouštějí pumovnici. Stroj má hasicí zařízení v motorech, manuální nastavení úhlu vrtule, automatické klapky, 4 střelecké pozice včetně jednoho pevně usazeného kulometu nad hlavou pilota. Letoun unese až 1200 kg pum od ráže 50 do 500. Torpeda opravdu potřebovat nebudeme, ale kdo má zájem, mám tu někde i torpedovou kampaň.
Unikátní zbraní jsou bomblets, 2 kg bomby, kterými můžete zasypávat ideálně měkké kolony či zákopy. Jediným dalším letounem, který ve hře umí bomblets naložit je Heja.
Sparviero se pomalu drápe do výšky a ve 3000m přepravíte náklad rychlostí 280 kmh IAS, což není zas tak hrozný. SM.79 je velmi přátelský na ovládání, má nízkou přistávací rychlost, je z něj skvělý výhled a nechybí ani radiokompas. Pozor jen při klesání je třeba vrtule stáhnout na 50% jinak motory přetočíte. Sparviero je vcelku odolný, ale Švaky ho dokážou zle poničit.
Jako zaměřovač poslouží primitivní posuvník, bez optiky, koukáte prostě jen do díry pod sebou. Pozor jen na malou odchylku v rychloměru pilota a bombometčíka, ten pilotův je přesnější.
Bude zde klasická level bombáž, zabitevničíte si i s bomblets, nemůže chybět zásobování kotle s lety do Gumraku.
