Alpine Hunter
Lerche byl jedna z mnoha bizarních studií RLM, která se ale ani nedostala ani k prvnímu prototypu, projekt byl odložen z důvodu potřeby mnoha nedostatkových materiálů. Hypotetické výkony jsou sice úctyhodné, ale je na technickou diskuzi čeho by byl býval ne-schopen. V každém případě vývoj více pokročil až po válce u spojenců, ale nakonec byl také odložen a ani koncepčně podobné stroje neuspěly.
Minikampaň parazituje na základu z kampaně Kometů, ale udělal jsem novou základnu, chtěl jsem aby Lerchové startovaly z nitra Alp a všude kolem se tyčily vysoké hory. Lerche vyjíždějí z betonových bunkrů zapuštěných hluboko do skály a útočí na svazy létajících pevností startujících ze základen v Itálii.
S touhle komedií jsem nikdy nelítal, bylo třeba vyzkoušet co to všechno to umí. Na startu nejprve otevřete brzdové štíty, které letoun stabilizují při startu i přistání. Mohutné rotory se začnou roztáčet. Musíte z počátku tah přidávat jen velmi pomalu, jinak se strojem nezvednete. Lerche se pomalu odlepí, strmě stoupá a nabírá rychlost, minete vrcholky hor a furt to jde nahoru. chvíli stoupáte i rychlostí 200 km/h, měl jsem z toho poprvé pocit trochu závratě, když člověk necítí bezpečí křídel. V 9000m vypnete štíty a necháte stroj přepadnout do horizontální pozice, nemáte žádné trimy ani chladič, můžete jen regulovat nastavení rotorů. Z kokpitu je skvělý výhled, dokonce vidíte přímo pod sebe. Brzy jsem pochopil, že vše je přizpůsobené na boj se svazy těžkých bombardérů. Lerche dokáže nabrat vysokou rychlost a provést jediný ničivý průlet svazem. Není ale schopen soubojů se stíhači, má sice stabilní střeleckou základnu ale špatně zatáčí, zatáčení přímo nesnáší, je to létající kámen. Po útoku je nutné přejít do klesání a na rychlosti prchat pryč domů.
Výzbroj: Létající vibrátor má 2x 30mm s velmi málo náboji, opravdu jen na krátkou asi 2-3s dávku. Nese ale 3 rakety X-4 vzduch-vzduch. Rakety jsou rádiem řiditelné, ale nikdy jsem nic netrefil, odpaluju je proto z malý vzdálenosti, nemusíte se trefit přímo, raketa má asi magnetickou roznětku a exploduje i v malé blízkosti cíle. Na přistání probíhá z počátku vše standardně, zpomalím asi na 200-300 kmh, nalítnu si nízko podélně v ose letiště a hned jak minu začátek, zvednu příď nahoru a vysunu štíty. Poté se sám stabilizuje ve vertikále a vy už si jen regulujete rychlost klesání. Lerche při dosedu snese dotek do rychlosti -30 kmh, ale i to je pořádná šlupka, když ulomíte nohu, nebo se odrazíte zpět, riskujete smrt, chce to dost cit. Gulaři to daj i bez externího pohledu, můžete pohled vytočit až šikmo vzad a letoun směrovkou otáčet kolem osy.
